Návrat po lockdownu

Po dlouhém lockdownu se vracíme do alespoň trochu normálního života. I když nám pomalu dochází, že "normální" bude znamenat něco trochu jiného než dříve. Ač se to nemusí zdát, nemocnice hlásí, že zdravotní stav Čechů se zhoršil o 30%. Uvádějí výrazné zhoršení srdečních, plicních a psychických nemocí nebo onemocnění zažívacího traktu. Také z toho důvodu, že mnoho operací či preventivních vyšetření se odsouvalo. Neprospělo ani méně pohybu, zvýšení nadváhy u mnohých, větší spotřeba alkoholu v domácnostech atd. Omezený sociální kontakt způsobil pocity izolace a osamělosti. Podle průzkumů měl každý 5. člověk psychické problémy. Nemluvě o dětech, o jejich výpadku ve školní výuce a naučení se sedět hodiny u displejů. To všechno se na nás podepsalo.

Možná si v této době potřebuje každý sám v klidu položit otázku: kde jsem? Kde jsem v životě? Je třeba se zastavit a chvíli jen pozorovat, co se stalo, co se děje, jaké jsou mé vztahy, co mě ohrožuje, co mi zůstalo...? Jak se skutečně cítím v hloubi duše? Možná potřebuji nově objevit své priority, vyjasnit směr života. Možná se poprvé začít ptát Boha: "co se svým životem?". Možná Boha poprvé požádat o pomoc: "veď můj život, protože já se v něm nevyznám".

Možná si znovu potřebujeme poskládat rytmus života a obnovit "normální" řád. Ujasnit si, co mi  v životě dělá radost a třeba to znovu začít dělat. Hledat to, co nám dává smysl, co nás těší a co posiluje naději. Tak trochu se nutit vyjít ze své uzavřenosti vstříc druhým lidem.

V době nejistot jak zvířata, tak i lidé hledají "pevné body". Mládě utíká ke své matce, osamělý buvol se rychle vrací ke stádu, dobrodruh procházející neprobádanou džunglí pevně svírá v rukou zbraň. Člověk v nejisté době může hledat Boha a co víc, může ho najít. My v Kontaktu jsme se s Bohem setkali a stal se nám pevným bodem života, přístavem na rozbouřeném moři, majákem v mlze. Stal se nám štěstím, naplněním a smyslem. Zjistili jsme, že Bohu nejde o náboženství, ale o vztah s námi lidmi. Jde mu o každého jednotlivce i celé národy, každý má pro něj nepopsatelnou cenu, jsme jeho rodina a tak k nám přistupuje. Každý je k němu zván, ať se cítí jakkoli nebo udělal cokoli!

Petr Dvořáček